Hudba Valská

Éra po celém kraji široko daleko slavné "Valské kapely", která šířila slávu české hudby v roce 1878 i ve Francii.

Byla to samozřejmě hudba svým nástrojovým obsazením jako každá jiná. Jenže kapelu nedělají kapelou jen dobří muzikanti, ale záleží hodně na tom, kdo takovou hudbu řídí. A "Valská kapela" měla zřejmě kapelníky výborné. Zprávy o nich i o dalším bytí této kapely jsou částečně zachyceny v kronice obce Valu, kterou vedl dlouhá léta kronikář Josef Kroupa z valského údolí.

Kdo byl zakladatelem původní valské hudby, která vznikla před více než 150 lety, není známo. Kapelníkem, který ji však znovu dokázal vzkřísit k životu, byl Václav Jarkovský. Narodil se 30. prosince 1811 ve statku, který stojí při silnici uprostřed Valu v čp. 23, kdy zemřel není známo. Byl posledním valským rychtářem. Václav Jarkovský byl učitelem a působil v Sedloňově v Orlických horách. Po náhlé smrti svého bratra musel zanechat učitelství a chopit se hospodaření v rodném statku ve Valu. Se svými knihami a partesy se jen těžko loučil. Nezbývalo nic jiného. Avšak ani jako rolník nezapomínal na svou zamilovanou hudbu. Ihned po uspořádání domácích poměrů se chopil zase houslí. Při jejích krásných tónech zapomínal na trampoty selského života. Ale hráti jen sám a pro sebe mu brzy nestačilo. Byl zvyklý na hru společnou. A tak hledal další hudebníky.

Val, sídlo někdejší dobré hudby, mu jich poskytl hned několik. Ale aby se z hudebníků stala opravdu kapela, musel je jejich nový kapelník vycvičit. O nadané hochy nebyla nouze. Václav Jarkovský vyučoval hudbě odrostlé chlapce z Valu i okolních vesnic úplně zdarma, jen jak se říká za "zaplať Vám to Pán Bůh, pantáto". Takto obnovená a novými silami doplněná valská hudba mívala pravidelné zkoušky.

Citát z valské kroniky:
"Jarkovský neodpustil hudebníkům ani chybičku, nikdy jim netrpěl ""házeti noty pod stůl"", i nejobtížnější místa musel každý z nich přesně zahráti, kdyby si snad měl prsty ukroutit nebo plíce vyfoukat. Kázeň udržoval tuhou, přímo vojenskou, a žádných nepřístojností mezi svými hudebníky netrpěl. Zato ale mohl se na ně spolehnouti a oni zase byli hrdi na to, že jsou členy jeho kapely".

Syn kapelníka - Josef, narozený 12. 12. 1835 ve Valu v čp. 23, byl rovněž hudebně nadaný. Později se stal starostou obce Val. Na sklonku svého života zkomponoval smuteční pochod, který se hrál při jeho pohřbu v r. 1893. Kde se však nalézá notový zápis není známo.

Valská hudba, zřejmě výborně sehraná a ukázněná, podnikla později - po žních roku 1878 cestu do Paříže, kde koncertovala celý měsíc na světové výstavě. Cestu zařídil tehdejší dobrušský starosta Josef Archleb. Koncertování na výstavišti vyjednal český malíř Václav Brožík (1851-1901). Ve valské kronice se o tomto slavném zájezdu píše:

"Jako svého času byla známa hudba kolínského kapelníka Kmocha, tak před léty po českém severovýchodě byla proslulá "hudba valská". Žádná lepší zábava, větší slavnost, hlučné posvícení nebo skvělé plesy neobešly se bez valské hudby. Že učinkuje právě tato hudby, bylo zárukou zdaru každé akce. Je nesporné, že její úroveň byla velmi vysoká a že hrála opravdu krásně. O tom svědčily ústní zprávy starých pamětníků. Po koncertu v Paříži byla sláva této kapely ještě větší.

O výstavě v Paříži r. 1878 se hovořilo snad všude.

Zájezdu do Paříže se zúčastnili:

• Jan Šenkýř - kapelník a houslista hudby valské, bytem v Dobrušce
• Josef Sobotka - housle - z Dobrušky
• Josef Rajnyš - housle - z Dobrušky
• Jan Prokop - klarinet - z Dobrušky (valský rodák)
• Jan Kupka - dlouhý klarinet - z Mělčan
• Jan Macek - křídlovka - z Valu
• František Jarkovský - eufonium - z Běstvin (valský rodák)
• Antonín Michl - trubka - z Křovic (valský rodák)
• Antonín Čtvrtečka - trubka - z Dobrušky (valský rodák)
• Jan Marek - bombardón - z Dobrušky (valský rodák)
• Ignác Honěk - basa - z Dobrušky
• Josef Smola - lesní roh - z Valu.
  
  

Nadešel den odjezdu:

"Koncem srpna za časného jitra shromáždila se u valské hospody celá ves, aby se rozloučila s odjíždějícími hudebníky. Na chvojím okrášlený žebřiňák byly naloženy nástroje, do velkého balíku složeny noty, do uzlíků nachystáno prádlo a jídlo na cestu. Nastala chvíle rozloučení. Hudebníci v nových domažlických krojích procházeli zástupem a podávali ruce. Konečně nastoupili na vůz, kočí pobídl koně, zamávaly četné ruce i šátky na pozdrav a již vyjeli. Celý zástup občanů vyprovázel odjíždějící až na Markův kopec a ti mladší až za Dobrušku. Jeli na nádraží do Opočna, protože Dobruška ještě tehdy dráhu neměla. Odjezd byl triumfální pro celé široké okolí. Ze zapadlé vísky z Orlických hor cestovat do Paříže! Tenkrát se jelo tři dny a tři noci. Vlakem do Prahy hudebníky doprovázel správce meziříčského cukrovaru pan Jarkovský a na rozloučenou je pozval ke "Zlaté huse" na oběd.

V Praze se čekalo na vlak. Aby si zkrátili dlouhou chvíli, šli si naši poutníci trochu prohlédnout matičku Prahu, kterou viděli všichni ve svém životě poprvé. Nešťastnou náhodou se jim ztratil Antonín Michl z Křovic. Mnoho času jim už nezbývalo a on nikde. Mysleli, že již musí odjet bez něho, ale pak milého Michla přece jen našli. Do Paříže šťastně dojeli.

Vedoucí místo na výstavišti ovšem obsadila cikánská hudby a naši se museli spokojit s koncertem jen občas. Byli populární hudbou v "České besedě". Ubytování v českých rodinách jim obstaral jistý Kaňka z Křovic, který byl v Paříži zaměstnán jako kožešnický dělník. Když si zde již získali popularitu a i finančně by býval měl zájezd pro ně dobré výsledky, stýskalo se již našim muzikantům tolik po domově, že se nedali udržet a po měsíčním pobytu se vypravili na zpáteční cestu. Finančně nezískali nic, ale blažilo je vědomí, že třeba prostí lidé - přece pomáhali šířit slávu české hudby za hranicemi. Tak se stala valská hudba doma slavnou.

Členové valské hudby podle fotografie:

• Josef Koubek, Lhota Netřeba, heligón /bas B/ a basová křídlovka
• Ladislav Fejtek, Pulice, velký buben, bas F
• Josef Holub, Chábory, trubka Es
• Jaroslav Šitina, Val, trombon
• Josef Obst, Běstviny, lesní roh
• František Šenkýř, Křovice, lesní roh, viola (bratranec kapelníka Šenkýře)
• František Hylenka, Bohdašín, lesní roh
• Josef Vymetálek, Bohdašín, housle
• Václav Dyntera, Dobruška, trubka Es, lesní roh
• Jan Práza, Semechnice, křídlovka
• František Šenkýř, Křovice, basová křídlovka
• Josef Žďárek, Křovice, basová křídlovka, bastrombon
• Josef Čtvrtečka, Bohdašín, housle
• Jan Potůček, Semechnice, klarinet B
• Václav Krejcar, Provoz, flétna, piccola
• Josef Marek, Ohnišov, flétna
• František Macek, Provoz, flétna
• František Čtvrtečka, Val, klarinet B
• Václav Kačer, Běstviny, klarinet B
• Josef Ábel, Semechnice, klarinet B
• Jaroslav Martínek, Bohdašín, trubka Es
• Václav Michl, Běstviny, trubka Es
• Josef Švorc, Běstviny, křídlovka B
• Rudolf Meisner, Dobruška, křídlovka B
• Jan Šenkýř, Dobruška, kapelník
• Josef Koldrt, Ohnišov, klarinet Es
• Josef Bělobrádek, Bohdašín, klarinet B
• Rudolf Meisner, Dobruška (otec Karla a Rudolfa Meisnera)
• Jan Kupka, Mělčany, klarinet B
• Jan Šenkýř, Křovice
• Josef Kopáček, Běstviny, činely, housle
• Bohuslav Dyntera, Ohnišov, malý buben, housle
• Josef Mervart, Dobruška, malý buben, housle
• Josef Hencl, Val, viola, činely
  
  

JAN ŠENKÝŘ Z DOBRUŠKY

Podle křestního listu Johann Šenkýř, narozený 25. prosince 1852 v Dobrušce. Bydlel v domě číslo 383 v Solnické ulici (dnes Hončlova) v Dobrušce. Jeho syn - Jaromír si otevřel v Dobrušce soukromou hudební školu.

Jan Šenkýř vyučoval hře na housle. Stal se posledním kapelníkem "Valské kapely", v níž byl po léta prvním houslistou. Kapelu převzal z rukou již starého kapelníka Václava Jarkovského z Valu. Tohoto úkolu se vřele ujal a jméno "Valská kapela" ponechal. Jan Šenkýř byl dvakrát ženatý. Měl čtyři syny - Františka, Jana a Huberta z prvního manželství a Jaromíra z druhého manželství.

Vždy na prvního máje bylo v Dobrušce dobrým zvykem hudeb hráti budíček. Kapely tehdy mezi sebou soutěžily, která dřív ráno uhodí do bubnu. Valská kapela proto spávala předchozí noci v Šenkýřově chalupě. Tam, ve velké světnici, kde byla později hudební učebna, si k tomu účelu vystlávali muzikanti podlahu slámou. Ráno se pak předháněli, která z hudeb vyrazí dříve do ulic.

Kapelník Jan Šenkýř trpěl tehdy zákeřnou nemocí - tuberkulózou. Zemřel v Křovicích 1. ledna 1916. Pohřeb se konal 3. ledna.

Jeho odchodem skončila éra slavné "Valské hudby".

Prameny:

• Článek Františka Smoly "O staré Valské hudbě" z tištěné "Kroniky naší vesnice - obce Valu", kterou napsal Josef Hejcman (bývalý správce obecné školy ve Valu, později učitel a pak ředitel měšťanské školy v Dobrušce).
• Ručně psaná Kronika obce Valu, kronikář Josef Kroupa.
• Křestní listy a ústní tradice pamětníků.
  
  

Z výše uvedených pramenů sestavila paní Jana Soukupová, bývalá kronikářka obce Val.
Leden 2005